V uplynulém týdnu poslala Helena obsáhlé povídání o španělské škole ve městě Mataro, kde strávila celý intenzivní týden přímo ve výuce. Bylo by škoda to jakkoliv zkracovat, tak možná nebude špatný nápad připravit si kávu nebo čaj a čtení o této škole si v klidu užít 
„Poslední týden byl poměrně náročný a tak přidáváme další příspěvek až nyní…
V minulém týdnu jsem navštěvovala veřejnou školu ve španělském Mataro – Institut Escola Angela Bransuela. Původní systém školství byl stejný jako u nás, tedy že děti docházely do základní školy 8 let, pak si volily střední školu na 4 roky a následně případně vysokou školu. Nyní tato volba probíhá po 6. třídě, kdy děti nastupují na 4 roky do secondary school a v 16 letech mají možnost přestat studovat a začít pracovat nebo se mohou rozhodnout pro další studium high school na dva roky a studium vysoké školy.
V místní škole v Mataro se potýkají s nerovnoměrným počtem studentů, kdy do jejich školy dochází mnoho cizinců, z nichž někteří nemluví ani španělsky. Studentů, kteří uvažují o univerzitě tedy není mnoho – cca 10%. Navíc se v této oblasti děti učí španělsky i katalánsky. Do rozvrhu tak musí zahrnout oba jazyky. Škola začíná v 8 hod pro starší děti ze secondary school a v 9 hod pro mladší děti z primary school. Na oběd děti dochází domů, po obědě již mívají volno nebo se vrací a mají odpolední výuku. Fotbal či výuku angličtiny mimo školu mívají až v podvečer a tak rodiny často večeří až kolem deváté a spát děti chodí až cca v deset hodin večer. Klima je tu příjemné a teplé, všichni tak tráví spoustu času venku.
Výjezdy dětí v rámci Erasmu slouží dětem jako motivace pro výuku angličtiny a rozšíření obzorů. Například moje dcera navštívila tuto školu v listopadu a nyní v půlce dubna přijede její španělská kamarádka k nám a stráví s ní týden v její škole. Toto je klasický model výměnného programu, který bychom chtěli zajistit i pro naše starší děti v ZŠ Bambi. Do budoucna bych si pak přála, aby pro nás bylo cestování mezi školami a zeměmi běžnou součástí školní docházky.
Co se týká výuky, pak se v rámci této veřejné školy jedná spíše o frontální výuku. Učitel stojí vždy na začátku hodiny před tabulí a žákům dává zadání. Někdy si vypomůže elektronickou tabulí, jindy se rozdají pracovní listy, kde žáci pracuji samostatně a jindy zase ve skupinách. Téměř vždy jsou žáci na konci hodiny vyzváni k prezentaci individuální či skupinové práce. Práce žáků je hodnocena průběžně. Učitelky si připravují různé úrovně pracovních listů a zadání. Ve třídě je 20 až 25 dětí a pro ně jsou to až 4 různá zadání.
Kapacita školy je 450 žáků. V každé ze šesti tříd základní školy je minimálně jedno dítě se speciálními potřebami. Jako pomoc pro všechny tyto děti slouží jedna speciální pedagožka a asistent. Speciální pedagožka chodí v různý čas do různých tříd, dětem pomáhá ve výuce a nebo si krom daného dítěte bere i ostatní slabší děti do jiné malé třídy a věnuje se jim v menším počtu.
Oproti našim veřejným školám je z mého pohledu velkým přínosem způsob hodnocení, které probíhá slovně. Součástí vysvědčení je pak i prostor pro žáky a jejich sebehodnocení. Každý předmět je rozčleněn na několik samostatných podoblastí a ty jsou z hlediska kompetencí hodnoceny slovně. Výsledná známka má podobu písmen, které vyjadřují celkové hodnocení. Rodič i žák si tak udělá jasnou představu, jaké oblasti daného předmětu jsou silnou či slabou stránkou. Hodnocení žáků je vedeno spíše pozitivně a motivačně. Žák pak může oponovat či zdůvodnit toto hodnocení ve vlastním písemném sebehodnocení, které je součástí vysvědčení.
Škola se zaměřuje spíše na proces učení a podporu žáků než na samotné výsledky. Učitelé sdělují zpětnou a konstruktivní zpětnou vazbu žákům v průběhu celého školního roku. Vysvědčení pak mají žáci primary school v prosinci, březnu a červnu.
Po covidu zde vymizel pravidelný kontakt s rodiči a jakékoliv akce s rodinami, k těm by se škola ráda postupně vrátila. Rodiče mají svoji asociaci a ta je oslovena v případě, že škola potřebuje pomoci například s pečením nebo zajištěním ozdobného vánočního stromku, apod. Domácí úkoly dostávají děti v menším množství pouze na víkend. V každé třídě je tabule pro vyjádření emocí, ale s touto oblastí se pracuje spíše okrajově.
Do budoucna by se tato škola dle slov pana ředitele více ráda věnovala projektové výuce, kdy by se dlouhodobé projekty prolnuly do všech předmětů.
Učitelé ve škole byli velmi milí, můj program byl vytvořen tak, abych měla možnost navštívit všechny ročníky a být přítomna výuce. Vážím si toho, že škola vyčlenila koordinačního pracovníka, který si vymezil čas na mé dotazy. Ohledně celkového chodu školy a systému školství mě informoval pan ředitel. Návštěva to byla velmi milá a obohacující.
Samostatnou část bych pak věnovala zápisu z mateřské školy, kde jsem měla možnost strávit jedno dopoledne. Je zajímavé, jak kreativní a inspirativní výuka začíná právě v mateřských školách. Jako by učitelky měly více odvahy, prostoru a nemusely se obávat tlaku na výkon, který se později promítá do základních škol.
V této veřejné mateřské škole bylo patrné, že se paní učitelka snaží o začlenění Montessori prvků. Hračky jsou nahrazeny spíše didaktickým materiálem, dětem je ponechána volba činnosti, atmosféra je spíše komunitní a dětem jsou předkládány materiály, které podporují matematické představy a psaní již od čtyř let. Montessori pedagogika je v tomto směru sice o velký kus dál, ale je skvělé, že i v podmínkách klasické školky jsou učitelé, kteří se pokouší o změny k lepšímu.
Stejnou zkušenost jsem pak zažila i ve veřejné školce v Itálii, kde se dvě učitelky snažily o zavádění podobných prvků v práci s nejmenšími dětmi. V tomto smyslu by se u mateřských škol dalo hovořit jako o průkopnických změnách ve školství, to však pouze za předpokladu spolupráce školek a škol.
V této španělské mateřské škole začal den v 9 hod tím, že se děti rozdělily do skupinek, které pracovaly společně u čtyřech stolků. V půl desáté pouští učitelka písničku a děti vědí, že mají uklidit a přemístit se na ranní kruh. Společně se pozdraví a osloví jménem, pomocí piktogramu na tabuli pak sestaví program dne, zkontrolují a označí, jaké je počasí, rytmizuji, zpívají, pracují s různě dlouhými a barevnými tyčinkami, kdy trénují sčítání, odčítání, poměr a velikost ostatních předmětů. Po společné práci si bere každé dítě svůj pracovní sešit na matematiku a u společných stolečků pracuji všechny děti na stejných stránkách. Činnosti jsou sice frontální, ale i v rámci toho se učitelka snaží o velmi vlídný a individuální přístup. Prostředí je zde čisté a hezky uspořádané. Po dopolední aktivitě následuje svačina, pobyt venku a další práce. Po obědě spí pár menších dětí. Spaní není povinné pro všechny. Po obědě chodí domů tak polovina dětí. Odpoledne se tak spojí zbývající děti pro venkovní aktivity.“
