Páteční dopoledne jsme se rozhodli navštívit výstavy k připomenutí založení loutkohereckého spolku v Muzeu Dr. Aleše Hrdličky a příchodu prvních dřevěných hrdinů do našeho města.
Byla to vlastně poslední příležitost, protože výstava se již brzy uzavře všem návštěvníkům. Této příležitosti využila i jiná humpolecká mateřská škola, takže jsme se museli prostřídat i s jinými dětmi. A tak naše první kroky vedly do malého sklepení, kde na nás čekala stálá expozice loutek. Rázem jsme se ocitli v říši pohádek. Někteří z nás se možná i malinko báli strašlivých čertů stojících kolem kotlů. Také se nám velmi líbila paní a pán sedící na hezkých židlích. Později jsme se dozvěděli, že šlo o královnu a krále na svých trůnech. Visící drak nad nimi vypadal téměř opravdově.
Během druhé části výstavy nás přivítal hodný pán z Loutkového divadla v Humpolci, který má již 85 – ti letou tradici právě v našem městě. Říkal nám, že některé z loutek jsou starší než 100 let, což si nikdo z nás nedokázal představit. Dřevěný nahatý čert je prý dokonce vzácná rarita. O ostatních loutkách nám hezky vyprávěl a ukazoval, jak se takové loutky vodí a hrají třeba i na nějaký hudební nástroj. Jedna z velmi zajímavých loutek nám dokonce zatančila dupáka, což jsme někteří z nás začali zdárně napodobovat a paní učitelky z toho měly velkou radost. Ten hodný pán nás ještě nezapomenul pozvat na loutkové představení. Určitě doma přemluvíme rodiče, aby tam s námi zašli, protože se nám loutkoví kamarádi moc líbili.