V úterý 28. 3. 2017 jsme se natěšení vydali na dlouho slibovaný výlet. Svačinky byly sbalené a autobus byl plný maminek, tatínků, babiček a hlavně dětí, které se už moc těšily. Cesta, i když docela dlouhá, nám rychle ubíhala, sledovali jsme čápy na polích, sem tam srnky nebo také bargy.

Konečně jsme dorazili na místo, byla to malá roubená chaloupka uprostřed lesa. Přivítal nás moc milý pán, který nám nejprve všem vysvětlil, že perníček se neloupe. 🙂 Pak jsme šli vyzkoušet, jestli už jsme správně vykrmení pro ježibabu, všichni jsme ale byli moc hubení. Ježibaba měla smůlu. Pak jsme vstoupili na výstavu perníku, měli tam moc krásné perníkové chaloupky ve všech možných provedeních a barvách. Pan průvodce nám začal vyprávět pohádku o Perníkové chaloupce, jak to tenkrát vlastně bylo. Museli jsme mu trochu pomoct, ale to nám naštěstí šlo dobře. Zjistili jsme, že kdyby tenkrát Jeníček a Mařenka pěkně zaklepali, pozdravili, poprosili a nelhali, dopadlo by to možná všechno úplně jinak. 🙂 Pak už nás čekala strašidelná cesta lesem ke skutečné perníkové chaloupce. Trochu jsme se tam ale báli a i nějaká slzička ukápla. V perníkové chaloupce nás čekala stará ježibaba, stará ježibaba se pozná podle toho, že má vousy a tahle měla skoro plnovous. 🙂 Byla ale moc hodná a za to, že jsme ji pěkně pozdravili, nám každému dala perníček. Pak nám povídala, jak se perníčky pečou, kde si v chaloupce topí a kde spí. Dokonce nám předvedla úkryt svého kouzelného koštěte, to koště bylo ale hodně divoké. Také měla v chaloupce svou černou kočku, jak každá správná čarodějnice. Když jsme si její chaloupku prohlédli, pozvala nás na další část prohlídky. Výstava perníku ze všech koutů Česka. To bylo moc pěkné a také se tam dalo koupit něco dobrého na zub.

Pak nás čekala cesta přes Ježíškovo nebe a pak rovnou do pekla, tam jsme se mohli sklouznout. Ještě, že nás pod skluzavkou chytal Kim, jinak bychom se moc báli. A kde se vzala, tu se vzala, kouzelná vůně kávy, která zaujala hlavně dospělé účastníky zájezdu. Najednou jsme byli v otesánkové mlsárně, tedy kavárně.  Kávička a samozřejmě perníčky. Děti ale daleko více zaujala kláda před chaloupkou, po které se dalo krásně chodit a balancovat na ni. Takže si zde každý našel, to co ho nejvíce zaujalo. To už jsme ale byli docela hladoví a tak jsme se vypravili kousek podél lesa do nedaleké restaurace, kde už na nás čekal řízek s bramborovou kaší. Bylo tak krásné počasí, že jsme mohli obědvat venku, s výhledem na hrad  Kunětická hora. Hned po obědě se děti ještě vyřádily na dvou hřištích u restaurace a honem zpátky do autobusu. Cestou zpět byl klid, děti usínaly znaveny zážitky. Koho si nevyzvedly maminky a tatínkové hned u autobusu u školky, měl ještě dost energie a po zbytek odpoledne běhal po zahradě školky.

Výlet se velmi vydařil a my se budeme moc těšit na ten další. 🙂