Ve středu jsme se rozhodli vyjet na výlet, který byl plánován v úterý. Bohužel kvůli nemocnosti paní učitelek se přesunul. Doprovázela nás tedy paní Kottová i s třítýdenním miminkem. Počasí nám přálo. Vzali jsme si na sebe vesty, seřadili jsme se do dvojic a vyrazili ostrým tempem na vlak. Vlak už na nás čekal, rychle jsme všichni nastoupili, po desáté se spočítali, koupili lístek a vlak už se rozjel. U každého přejezdu houkal a my se smáli a napodobovali ho, čímž jsme vzbudili spící miminko. Povídali jsme si o tom, na čem vlak jezdí. Už víme, že nejezdí po silnici jako auta a autobusy, ale že jezdí po kolejích. A houká, protože kdyby nehoukal, mohl by srazit auto. V Plačkově jsme zkontrolovali čas odjezdu zpátky do Humpolce a vyrazili jsme oklikou k hřišti. Cestou jsme potkali zralé ostružiny, každý jsme si jednu, dvě utrhli a ochutnali. Některé byly sladké, ale některé kyselé, nám to ovšem nevadilo. Když jsme došli k hřišti, vyzkoušeli jsme snad všechny prolézačky, co tam byly. Hráli jsme si i mezi blízkými stromy. Nasvačili jsme se, a kdo chtěl, vyrazil k rybníku si ho prohlédnout. Cestou zpátky k vlaku jsme si zpívali anglické písničky – If you´re happy, How´s the weather. U vlaku jsme se protáhli a rozcvičili naší oblíbenou básničkou Pozdrav Slunci. Zpátky jsme jeli jiným vlakem, byl nový a tišší, takže jsme neslyšeli houkání tak zřetelně, jako když jsme jeli do Plačkova. Ve vlaku však měli třpytivou podlahu a my jsme pozorovali, kdy se třpytí a netřpytí – podle toho, jestli svítilo slunce, nebo bylo zataženo. Byl to pro nás všechny velký zážitek a už se těšíme na další výlet!