V pondělí 12. 12. 2016 nás ve školce navštívila pani Kuncová s malým synem Františkem z chovatelské stanice dravců a křepelek. Přivezli nám do školky ukázat několik svých ochočených zvířátek. Všechny byly ukryty v klecích, a tak děti neustále nakukovali dovnitř a nemohly se dočkat, až nějaké uvidí. Nejdříve nám ale pani Kuncová začala povídat o netopýrech a děti si posílaly spousty obrázků, na kterých byl třeba netopýr velký, netopýr vodní, netopýr ušatý aj… Poté si děti vyzkoušely hru na netopýry. Měly zavázané oči a s pomocí sluchu poznávaly stejně chrastící vajíčka nebo pomocí čichu poznávaly různé druhy bylinek a koření. Děti byly šikovné a hodně toho i bez nápovědy poznávaly. Pak přišlo na řadu povídání o ježcích. Děti dostaly otázku, čím se takový ježek živí. Přicházely odpovědi typu: „Ježek baští jablíčka, houbičky, hrušky…“ Brzy jsme jim ale odpovědi vyvraceli a od paní Kuncové se děti dozvídaly, že ježek není býložravec (nejí žádné rostlinky), ale má rád žížaly, brouky, malé myšky a má hrozně rád vajíčka, např. od ptáčků nebo od slepiček. Mezitím, co jsme si povídali různé informace o ježcích nám ježek Pepa usnul tak tvrdě, že se nám vůbec nedařilo ho probudit. I když si ho pani Kuncová vzala do ruky, vůbec nechtěl vstávat. Pani nás upozornila, že pokud se všichni úplně ztišíme, uslyšíme, jak Pepa funí. A opravdu, všichni jsme ho slyšely, jak oddychuje a funí nahlas. 🙂  Pomalu ho nakonec pani Kuncová probudila a nechala nám ho všem pohladit. Chvíli se proběhl i mezi dětmi a některé si dokonce i očichal. Paní učitelka Ráďa si ho i chvíli pochovala a pohrála si s ním. Bylo nám dokonce i přislíbeno, že by nám na jaře nějakého ježka i paní Kuncová vysadila na naší zahradě ve školce. Pokud by se nám podařilo vytvořit mu podmínky, ve kterých bude spokojený, bydlel by na naší zahradě s námi. Pak pokračovalo vyprávění o sovičkách. Děti se dozvěděli, že máme 10 druhů soviček, tolik, co máme prstíků a první sovičkou, kterou jsme uviděli, byl sýček Filípek. Děti si ho mohly pohladit a zjistit, jak heboučké má peříčka. Na hlídání ho zase dostala Ráďa, které chvíli trvalo, aby se v klidu usadil na ruku. Filípkovi se podařilo 2x Ráďu pokadit, prý bude mít štěstí. 🙂 Další sovičkou byla Terka – to byla sova pálená. Posledním zvířátkem byla poštolka Mikísek. Děti si ji také mohly pohladit a byly upozorněny, že nemá tak jemná peříčka jako sýček Filípek, protože sovy potřebují být v noci při letu co nejtišší. Za odměnu se děti mohly vyfotit se sýčkem Filípkem. Dostaly na ruku rukavici a každý měl možnost si ho podržet sám. Věříme, že si děti zapamatovaly nějaké informace o zvířátkách a budeme se těšit na další návštěvu z chovatelské stanice.