V pondělí 3. 4. 2017 jsme se rozdělili a my velké děti jsme šli na plánovanou besedu knihovny. Malé děti v té době navštívily babičky z Astry při velikonočním tvoření.

Paní knihovnice nás jako vždy mile přivítala. Na úvod si s námi popovídala o to, co víme o knížkách a čtení. Přečetla nám pohádku o holčičce, která pořád jen četla a četla tak moc až spadla do pekla. V pekle naučila číst a psát i čerty i ty si potom založily „Knihu hříchů“. Děti si s paní knihovnicí o pohádce popovídaly a také o tom, jak a kde je vhodné číst a jak správně zacházet s knihami.

Pak už dostaly děti volnou ruku, mohly si vypůjčit jakoukoli knihu v knihovně. Některé děti si prohlížely, někdo přicházel paní knihovnicí či za paní učitelkou a žádal čtení pohádky. Zaujali nás především knihy o princeznách, spidermanovi  a dinosaurech. Besedu jsme si moc užili, tak jsme paní knihovnici poděkovali a vydali jsme se procházkou zpátky do školky.

V úterý 28. 3. 2017 jsme se natěšení vydali na dlouho slibovaný výlet. Svačinky byly sbalené a autobus byl plný maminek, tatínků, babiček a hlavně dětí, které se už moc těšily. Cesta, i když docela dlouhá, nám rychle ubíhala, sledovali jsme čápy na polích, sem tam srnky nebo také bargy.

Konečně jsme dorazili na místo, byla to malá roubená chaloupka uprostřed lesa. Přivítal nás moc milý pán, který nám nejprve všem vysvětlil, že perníček se neloupe. 🙂 Pak jsme šli vyzkoušet, jestli už jsme správně vykrmení pro ježibabu, všichni jsme ale byli moc hubení. Ježibaba měla smůlu. Pak jsme vstoupili na výstavu perníku, měli tam moc krásné perníkové chaloupky ve všech možných provedeních a barvách. Pan průvodce nám začal vyprávět pohádku o Perníkové chaloupce, jak to tenkrát vlastně bylo. Museli jsme mu trochu pomoct, ale to nám naštěstí šlo dobře. Zjistili jsme, že kdyby tenkrát Jeníček a Mařenka pěkně zaklepali, pozdravili, poprosili a nelhali, dopadlo by to možná všechno úplně jinak. 🙂 Pak už nás čekala strašidelná cesta lesem ke skutečné perníkové chaloupce. Trochu jsme se tam ale báli a i nějaká slzička ukápla. V perníkové chaloupce nás čekala stará ježibaba, stará ježibaba se pozná podle toho, že má vousy a tahle měla skoro plnovous. 🙂 Byla ale moc hodná a za to, že jsme ji pěkně pozdravili, nám každému dala perníček. Pak nám povídala, jak se perníčky pečou, kde si v chaloupce topí a kde spí. Dokonce nám předvedla úkryt svého kouzelného koštěte, to koště bylo ale hodně divoké. Také měla v chaloupce svou černou kočku, jak každá správná čarodějnice. Když jsme si její chaloupku prohlédli, pozvala nás na další část prohlídky. Výstava perníku ze všech koutů Česka. To bylo moc pěkné a také se tam dalo koupit něco dobrého na zub.

Pak nás čekala cesta přes Ježíškovo nebe a pak rovnou do pekla, tam jsme se mohli sklouznout. Ještě, že nás pod skluzavkou chytal Kim, jinak bychom se moc báli. A kde se vzala, tu se vzala, kouzelná vůně kávy, která zaujala hlavně dospělé účastníky zájezdu. Najednou jsme byli v otesánkové mlsárně, tedy kavárně.  Kávička a samozřejmě perníčky. Děti ale daleko více zaujala kláda před chaloupkou, po které se dalo krásně chodit a balancovat na ni. Takže si zde každý našel, to co ho nejvíce zaujalo. To už jsme ale byli docela hladoví a tak jsme se vypravili kousek podél lesa do nedaleké restaurace, kde už na nás čekal řízek s bramborovou kaší. Bylo tak krásné počasí, že jsme mohli obědvat venku, s výhledem na hrad  Kunětická hora. Hned po obědě se děti ještě vyřádily na dvou hřištích u restaurace a honem zpátky do autobusu. Cestou zpět byl klid, děti usínaly znaveny zážitky. Koho si nevyzvedly maminky a tatínkové hned u autobusu u školky, měl ještě dost energie a po zbytek odpoledne běhal po zahradě školky.

Výlet se velmi vydařil a my se budeme moc těšit na ten další. 🙂

Ve čtvrtek jsme mysleli, že se před obědem zastavíme u babiček v Astře, bohužel už měly jiný program. Nakonec jsme za nimi dorazili v menším počtu s předškoláky a s dětmi, co během odpočívání neusnuly. Nešli jsme s prázdnou – vzali jsme si naše oblíbené knihy a ručně vyrobené recyklované papíry s obrázky pro babičky. V Astře jsme už nějaký ten čas nebyli a tak začátek byl lehce rozpačitý, po chvíli jsme se ale osmělili a společně jsme listovali našimi oblíbenými knížkami a vyprávěli jsme si příběhy. Zjistili jsme, že naše knížky jsou barevnější a mají obrázky na každé straně, kdežto starší knížky mají méně obrázků a více textu. Pověděli jsme si pohádkovou říkanku, veršovanou Červenou karkulku a zatančili jsme anglickou básničku. Ochutnali jejich skvělou bublaninu a šťávu, pozdravili rybičky, prohlédli si výzdobu a vyrazili jsme zpátky do školky. Už teď se těšíme na společné tvoření a další setkávání.

V úterý 14. 3. 2017 jsme se s předškoláky vypravili na návštěvu ZŠ Hálkova. Moc jsme se těšili a tak nám cesta utíkala velmi rychle. Ve škole už na nás čekala paní učitelka. Byla milá a ukázala nám, kde si můžeme odložit bundy, aby nám nebylo teplo. Potkali jsme tam naše kamarádky, které už chodí do 1. třídy, Jůlinku, Sofinku a Terezku a tak jsme se jich mohli zeptat, jak se jim ve škole líbí, zda tam mají kamarády a zda za námi do školy přijdou na návštěvu. Pak si děti šly vyzkoušet hodinu ve škole. Posadily se do lavic ke starším dětem, společně počítali, psali písmenka a povídali si o nich. Na památku potom ještě dostaly brčkovou velrybku. J

Odpoledne přišel do školky pan ředitel Strnad ze ZŠ Hálkova a zástupkyně ředitele ZŠ Hradské paní Kostřicová. Přišly také maminky všech předškoláků. Povídali jsme si o zápisech do          1. tříd, o potřebných dokumentech o nástupu do základní školy a o všem co maminky zajímalo. Doufám, že bylo toto setkání pro všechny přítomné přínosné. Jsme velmi rádi za účast všech.

Jak již název napovídá seminář, který se konal 12. 3. 2017 pojednával o vzájemné respektu dospělých a dětí. Věřím, že se jednalo o zajímavou příležitost k zamyšlení nad vzájemnou komunikací mezi námi a dětmi. Samy mnohdy říkáme, co sám rád nemáš, druhým nedělej a vychováváme své děti jak nejlépe umíme k vzájemné ohleduplnosti, zodpovědnosti, toleranci a vedeme je k tomu, že kamarádi se nebouchají a na nikoho se nekřičí.

Mnohdy je to však těžký úkol chovat se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony či ostatní chovali k nám.  Ať již díky tomu, jak byl vychováván každý z nás nebo díky tomu, že děti vnímáme jako malé a nerovnocenné partner. Mnohdy s dětmi jednáme povýšeně a autoritativně, ale věřím, že každý takovýto seminář vede k tomu, že se v kritické chvíli trochu pozastavíme a zamyslíme nad svým jednáním a dokážeme uvažovat trochu jinak.

Kéž bychom měli vždy dostatek času, trpělivosti a  sebezapření zamyslet se v každém okamžiku nad tím co a jak říkáme se všemi důsledky  a výchovnými dopady. Abychom zvládli efektivně vyřešit každou situaci tak, aby naše děti cítily, že je respektujeme zatímco budeme respektováni i my a společně dojdeme k vyřešení problému ku spokojenosti obou stran. Každé takové malé vyjednávání je střípkem z celé mozaiky komplikovaných rodičovských vztahů. A tak přeji hodně trpělivosti a tvůrčích nápadů při skládání Vaší mozaiky, aby se Vám podařilo poskládat takový obraz, na který budete moci býti pyšní celý život s podtitulem respektujte a budete respektováni.

            Na úterý 7. 3. jsme dostali krásné pozvání k návštěvě Základní umělecké školy Gustava Mahlera. Byl pro nás připraven ukázkový výchovný koncert o tom, na jaké nástroje se děti v umělecké škole mohou naučit hrát. Koncert byl bohužel uzpůsoben pouze pro starší děti ze školky, mladší děti na nás tedy čekaly ve školce.

Se staršími dětmi jsme se tedy vydali do umělecké školy, která je hned vedle školky. Měli jsme to tedy jen kousek. Ve škole nás uvítala paní učitelka, která nám ukázala, kde si můžeme odložit. Přišli jsme docela brzy a tak jsme měli spoustu času na prohlídku neznámých prostor. Vyšli jsme až do posledního patra, prohlíželi jsme si fotografie a obrazy, které vytvořili děti z výtvarného oboru. Když jsme přišli před sálek, kde se měl odehrát koncert, všimli jsme si, že je tam televize, to nás uchvátilo. Paní učitelka Zuzka pak běžela do sálku a ukázala se nám právě v televizi. V sálku byla totiž kamera a to co zachytila, se ukázalo v televizi před sálkem. Všichni jsme si museli jít zamávat, abychom byli také v televizi. J Pak už jsme se usadili do křesílek a netrpělivě čekali, co se bude dít.

Koncert začal představením smyčcových hudebních nástrojů. Nejprve nám nástroje zahrály společně a poté se představil každý sám. Slyšeli jsme housle, violu a basu. Pak přišel bubeník, my jsme ale vůbec nepoznali, jakou hrál písničku. A tak bubeník vyšel do světa hledat kamarády nástroje, které by zahrály s ním. Našel klarinet, příčnou flétnu, lesní roh, tubu, trubku a akordeon. S některými nástroji jsme si také zazpívali. Potom nám všichni zahráli společně. To se nám moc líbilo a tak jsme všem zatleskali. Na památku jsme dostali omalovánku s hudebními nástroji a tužku na zapisování. V ZUŠce se nám moc líbilo a doufáme, že nás tam zase brzy pozvou.

Ve čtvrtek 2. 3. se u nás ve školce konal karneval. Už při příchodu návštěvníků bylo jasné, že to bud velká krása. Všechny děti měly krásné propracované promyšlené kostýmy. Než jsme se všichni sešli, trvalo to poměrně dlouho a než jsme si všichni mezi sebou navzájem prohlédli své kostýmy, to bylo také na dlouho. J Pak už jsme se honem šli posilnit na dobrou svačinku, abychom měli sílu na další program.

Po svačince už přišla na řadu módní přehlídka kostýmů, sešli se princezny, Elzy, Anny, Šípková Růženka, taky piráti a kovbojové, čerti, kominíci, spidermani, dinosauři, transformers, rytíř, baletka, námořník, kočička, lev nebo beruška. Po této kouzelné pohádkové přehlídce už nás čekali nějaké úkoly. Házeli jsme míčky klaunovi do úst, procházeli jsme kouzelnou bažinou a také jsme poznávali hmatem různé předměty. Nakonec děti dostaly na památku klaunský nos a sušený banán na doplnění energie. Dalším bodem programu byla totiž oblíbená a očekávaná diskotéka. To bylo radosti z prvních tónů písničky. Diskotéku jsme si moc užili a těšíme se na další. 🙂

Pátek 10. 2. jsme si zpříjemnili návštěvou jídelny a kuchyně, která nám obědy dováží. Chtěli jsme zjistit, jak to tam vypadá a v čem se naše jídlo připravuje. Museli jsme vyjít celkem časně, abychom nenarušili chod Základní školy Hálkova, nám to však nevadilo. Velmi jsme se těšili na nové prostředí a byli jsme zvědaví, jestli se nám bude dobře sedět na velkých židlích u velkých stolů! A tak už jdeme – spíše se místy kloužeme – a nejdeme s prázdnou, jako poděkování neseme paním kuchařkám kousek jara. V jídelně se všechno rozléhá a opravdu musíme bojovat s pokušením nezakřičet si na celou jídelnu. Hurá! Odolali jsme! Paní vedoucí nás zavedla do menší jídelny, kde většinou jí družiny a tak máme místnost jen pro sebe. Rychle si každý vybíráme to správné místo a svlékáme nepotřebné oblečení. Vyrážíme na průzkum velké jídelny a chvíli nakoukneme i do kuchyně. Tam je ale hodně kuchařek! Jsme překvapení i z jejich hrnců, které vypadají jako velká umyvadla a ta myčka na nádobí! Paní kuchařky se nás vyptávají na naše oblíbená jídla, a co rádi děláme. Společně jsme se zasmáli a šli se zase usadit, protože nám kručelo v břiše. A už se nám nese polévka – nejlepší na ní je, že všichni jíme s velkými lžícemi a náležitě si to užíváme. Druhé jídlo knedlík s omáčkou je také vynikající. A ten jejich čaj! Ještě, že nás paní učitelka brzdí, jinak bychom měli v bříškách rybníky. Rádi bychom chodili obědvat do jídelny každý den…. Tak uvidíme, jestli to projde 🙂

Ve čtvrtek 9. 2. se u nás sešlo mnoho zajímavých lidí. 🙂 Přišla paní doktorka, veterinářka, pan truhlář, opraváři, voják, kuchaři i kuchařky, taky paní automechanička, zdravotní sestra, uklízečky, paní učitelka, paní policistka, pan malíře, pan doktor ze sanitky nebo princezna. Nejprve jsme si pořádně prohlédli všechny naše převleky povolání a řemesel. Pořádně jsme se poslinili svačinou. Pak už nás čekala práce, dělali jsme třešňový koláč. Udělali jsme si přehlídku převleků, povídali jsme si a hádali jsme povolání a řemesla.

Celé naše řemeslné rejdění jsme zakončili pořádnou diskotékou, kterou jsme si moc užili. Některé děti si kostýmy ponechali i na odpolední hraní a tak jsme si užili naše řemesla i povolání celý den.

Jsme velmi rádi, že se nám v pondělí 13.2. podařilo uspořádat besedu o zdravém stravování. Ceníme si účasti maminek, paní majitelky obchůdku Rozmarýnka a naší nutriční specialistky. S dětmi jsme se na tento den poctivě chystali. Nakoupeny byly různé druhy zeleniny, ovoce, těstovin, semínek, vloček, fazolí, ořechů, sušeného pečiva, ryby, mléčné výrobky aj. S dětmi jsme si ráno povídali o jídle, sestavovali jsme potravinovou pyramidu a připravili jsme několik zdravých dobrot jako byl makovec bez mouky s ovesnými vločkami, dýňové muffiny či krekry ze semínek. Vše nám moc chutnalo a tak jsme namnožili recepty, které si někteří z rodičů odnesli i domů.

Beseda byla věříme pro všechny zajímavá a přínosná. Probrali jsme celkové složení jídelníčku, výživové hodnoty několika potravin a domluvili jsme se na několika změnách v jídelníčku školky. Do budoucna se budeme zabývat změnou v objednávkách pečiva na základě zjištění o jejich složení, omezíme spotřebu klasického mléka a budeme se snažit jej nahradit kysanými přípravky, pozměníme receptury pomazánek, zavedeme pečení zdravých variant moučníků, upravíme zálivky na salát, nově zařadíme některé potraviny jako  ořechový olej, chia semínka, špaldovou mouku aj. Stále u nás bude platit podávání čerstvého ovoce a zeleniny každý den a zachování neslazeného čaje.

Věříme, že celkové ozdravení jídelníčku přispěje k lepší imunitě dětí a že naši aktivitu rodiče vítají. Jsme stále otevřeni novým receptům, postřehům, doporučením či novým druhům potravin. Podněty rodičů pro nás vždy byly a jsou velkou inspirací a jsou vítány.

V prosinci 2016 nás organizace Medou, která se stará o handikapované spoluobčany, poprosila, zda bychom s mohli stát patronem jejich akce “Proměny” později přejmenováno “Ve světlech ramp”, která se konala v sobotu 11.2. Nabídkou jsme byli velmi poctěni a s radostí jsme ji přijali.

Celá tato akce byla pojata jako poděkování sponzorům a partnerům za jejich podporu. Medou získalo pro tuto příležitost nabídku konferenčních prostor hotelu Fabriku a pozvání přijali téměř všichni. Sešlo se tedy bezmála 200 diváků.  Program byl bohatý a velkolepý, atmosféra úžasná a společenská. Celým děním provázela Mirka Časarová, která jako zpěvačka účinkuje v předních pražských divadlech.

K vidění byl smičcový orchestr ZUŠ pod vedením pana učitele Žaloudka, kapela Zlee Jazzyky, hudební vystoupení malých žákyň ZUS na piano i housle a  pěvecké vystoupení  Mirky Časarová. Vyvrcholením celého programu byla módní přehlídka klientů medou v hedvábných tunikách z dílny paní Frolíkové. V závěru byly hosté pozváni k “home made” rautu k malému občerstvení.

Celá tato akce se nebývale vydařila. Jednalo se o příjemný hudební a kulturní zážitek s úžasným zakončením v podobě módní přehlídky. Bylo nám velkým potěšením být součástí tohoto bohatého a pestrého programu a doufáme, že s Medou opět brzy shledáme.

V úterý jsme se hned po svačině začali oblékat a těšili jsme se na bobování. I když jsme se chtěli hned vydat na kopec, vzpomněli jsme si na králíky a obstarali jim jídlo a pití. Králíci spokojeně chroupali a my jsme v hojném počtu vyrazili po zasněžených chodnících ke Karambě. Nebojte se, nešli jsme si sednout do restaurace. Karambu jsme obešli, přešli strouhu po mostě a už nás čekal jen velký kopec u kolejí. Kim nám přivezl nejen boby, ale i Thea, takže jsme byli kompletní a mohli začít naše radovánky. S vískáním a smíchem jsme sjížděli kopec od červených kuželů. Jedna paní učitelka hlídala u kolejí, druhá vysílala děti na trať a třetí běhala pod kopcem, aby se nikomu nic nestalo. Za chvilku jsme se domluvili, že budeme jezdit až ze spodnějšího „hupáku“. K bobování se připojili i paní učitelky a párkrát se také svezli společně s malými dětmi, které se bály jet samotné. Během sjíždění kopce jsme stihli zamávat vláčku, který kolem nás projížděl. Nejen, že jsme bobovali a viděli houkající vlak, ale také jsme se váleli ve sněhu, schválně jsme do něj padali, tahali jsme se na bobech, povídali jsme si a užívali jsme si zimní radovánky, co to jen šlo. Snad nám bude počasí přát a zase brzy vyrazíme na kopec!

Minulý týden v pátek 6. 1. 2017 na Tři krále jsme se vydali s dětmi na prohlídku výzdoby kostela. Následující pondělí už měli stromečky odstrojovat, tak jsme to stihli akorát.

Vyrazili jsme o chvíli dříve, tak jsme se procházeli po městě, abychom nezmrzli před kostelem. Před námi totiž na prohlídku byly objednány děti ze základní školy Hálkova. Když jsme se konečně dočkali, tak jsme se zatím sami mohli pohybovat v okolí betléma a prohlíželi jsme ozdobené stromečky. Důkladně jsme si prohlédli celý betlém a velký důraz jsme dali na Tři krále. Zopakovali jsme si, jak se jmenují a prohlédli si, co nesou Ježíškovi. Pak jsme si sedli spořádaně do lavic a čekali jsme na pani, která ještě ukazovala velkým dětem ze ZŠ varhany. Když jsme se konečně dočkali paní Vrzákové, děti už byly dost neklidné a výklad o Třech králích, poslouchalo pár větších dětí. Nakonec jsme dostali krátký výklad o obrazech na stěnách kostela a pomalu se začali přesouvat ke dveřím kostela. Paní Vrzákové jsme moc poděkovali za čas, který nám věnovala, a domluvili si návštěvu zase za rok. Venku nás čekala šílená zima, tak jsme celý kopeček dolů k policejní stanici utíkali. Po cestě jsme zjistili, že malý Páťa ztratil rukavici, tak paní učitelka Péťa běžela kousek zpátky ji najít. Nemusela ale utíkat daleko a rukavici brzy našla. Do školky jsme dorazili všichni hodně vymrzlí, ale plní zážitků z kostela.

Ve středu 21. 12. nás čekala návštěva Ježíška v mateřské škole. Ráno jsme si povídali, jaké dárky si od Ježíška přejeme. Ještě jsme vyrazili na poslední tenis do haly, popřáli jsme hezké Vánoce panu trenérovi Filipovi a těšili se na předvánoční oběd. Všichni byli hodně nedočkaví, ale museli jsme si řádně odpočinout před nadělováním dárků. Po svačince jsme se převlékli do svátečních šatů a už tu byla slečna s flétnou. Zazvonil zvoneček a v herně jsme objevili krásný, veliký stromeček a plno dárků. Slečna Adélka nám zahrála na příčnou a zobcovou flétnu několik koled. Koledy, které jsme znali, jsme zpívali s ní.

Abychom se nehádali, kdo začne s rozbalováním, rozpočítali jsme se. První dárek rozbalovala Adélka. Byla to postýlka pro panenku. Po rozbalení dárku si Adélka vybrala dalšího kamaráda, který bude rozbalovat dál. Tak jsme se skoro všichni vystřídali a začali si hrát s novými hračkami. A že jich bylo! Postýlka, auta, patrové parkoviště, nový kinetický písek i s formičkami, stavebnice SEVA pro holky i pro kluky, lego, kuličková dráha, spirála na soustředění a přesnost, dřevěný ponk s nářadím, knížky, hra první čísla, kloboučku hop, člověče pochlub se, nová odrážedla motorky, tatru na písek, pokladnu s kasou, obrázkovou vkládačku, a další.

Děti měly možnost si s novými hračkami pohrát a rádi se k nim přidali i jejich rodiče. Ochutnávali jsme cukroví, poslouchali koledy a společně si užívali předvánoční čas a atmosféru.

V úterý 20. 12. 2016 jsme se s dětmi vydali na výstavu Betlémů do muzea. Nejprve jsme viděli expozici na Dolním náměstí. Kromě toho, že jsme šli kolem pekla, jsme viděli spoustu krásných Betlémů. Některé byli ze dřeva, jiné z papíru, keramiky, perníku a dalších materiálů. Také zde byly vystaveny dobové pohlednice i 100 let staré, bylo pěkné porovnávat černobílé a dnešní barevné. Všechny exponáty jsme si prohlédli a vypravili jsme se na další část výstavy, která se nachází v muzeu na Horním Náměstí. Tam jsme pozdravili kamarády ze základní školy, které jsme tam potkali. Znovu jsme si na výstavě vše prohlédli, zde jsme viděli i Betlémy z vosku, kukuřičného šustí, upletený Betlém či jako obraz. Zde bylo také vystaveno mnoho dalších vánočních a adventních dekorací.

Výstavu jsme si moc užili a mohli jsme porovnávat Betlémy z výstavy a ty které máme doma.

V pondělí jsme se už nemohli dočkat, až vyrazíme ven do čerstvě napadaného sněhu. Chtěli jsme si hrát a dovádět ve sněhu hned co jsme vyšli ze školky, ale museli jsme to odložit, protože jsme měli velmi důležitý úkol. Klárka v batohu nesla vánoční dárečky pro zvířátka a my jsme museli ujít dlouhou cestu do Cípku do lesa ke krmelci. Cestou jsme si užívali křupání sněhu a taky namrzlé chodníky, takže jsme se smíchem co chvíli padali. Všímali jsme si zasněžených stromů i jablek, které se na nich stále drží a také krásné výzdoby některých domů. U lesa jsme začali zkoumat stopy ve sněhu – většina byla od bot lidí a od psů, ale po chvíli chůze jsme našli i stopy srnky. Po tom všem zkoumání jsme si museli odpočinout a tak jsme za kolejemi začali stavět sněhuláky a dovádět ve sněhu – koulovali jsme se, kopali jsme do sněhu a různě se honili. Když jsme se vydováděli, pokračovali jsme ke krmelci. Byl však až za cestou, po které jezdila auta a nevedla k němu žádná cesta. Rozhodli jsme se vyslat pouze Ráďu a Klárku s batůžkem plným dobrot – jablek, kaštanů a žaludů. Doufáme, že náš dárek jim udělal radost a budeme doufat, že se za nimi budeme moci jít brzy podívat a zase si pohrát se sněhem.

V úterý 13. 12. Nás čekalo vánoční představení tanečního oboru Základní umělecké školy Gustava Mahlera v Humpolci. Moc jsme se těšili a bylo nás plné kino. Byli jsme asi nejmladšími účastníky, ale to nám vůbec nevadilo. 🙂

Čekalo nás přímo pohádkové pásmo. Tanečníci tančili na písničky z večerníčků a nejrůznějších pohádek, které jim zpívali žáci z hudebního oboru. Takže jsme viděli Pata a Mata, Boba a Bobka, Maxi psa Fíka a Áju, Křemílka a Vochomůrku, Makovou panenka a Motýla Emanuele, krokodýl Chňapík, Lotrando a Zubejda, Šíleně smutná princezna a nakonec Ledové království.

Ve středu 14. 12. Nás ve školce navštívil pěvecký soubor 1. stupně základní školy Hálkova. Děti s paní učitelkou Kuchařovou nám zazpívaly pásmo vánočních písní a koled, doprovázeli se na orffovi nástroje, jedna slečna je doprovázela na flétnu a jeden hoch z 5. Třídy je doprovázel na housle. Byl to kouzelný předvánoční zážitek. Všichni jsme je odměnili velkým potleskem a vlastnoručně upečenými perníčky. Popřáli jsme si krásné Vánoce a dohodli jsme se, že toto krásné setkání za rok zase zopakujeme.

V pondělí 12. 12. 2016 nás ve školce navštívila pani Kuncová s malým synem Františkem z chovatelské stanice dravců a křepelek. Přivezli nám do školky ukázat několik svých ochočených zvířátek. Všechny byly ukryty v klecích, a tak děti neustále nakukovali dovnitř a nemohly se dočkat, až nějaké uvidí. Nejdříve nám ale pani Kuncová začala povídat o netopýrech a děti si posílaly spousty obrázků, na kterých byl třeba netopýr velký, netopýr vodní, netopýr ušatý aj… Poté si děti vyzkoušely hru na netopýry. Měly zavázané oči a s pomocí sluchu poznávaly stejně chrastící vajíčka nebo pomocí čichu poznávaly různé druhy bylinek a koření. Děti byly šikovné a hodně toho i bez nápovědy poznávaly. Pak přišlo na řadu povídání o ježcích. Děti dostaly otázku, čím se takový ježek živí. Přicházely odpovědi typu: „Ježek baští jablíčka, houbičky, hrušky…“ Brzy jsme jim ale odpovědi vyvraceli a od paní Kuncové se děti dozvídaly, že ježek není býložravec (nejí žádné rostlinky), ale má rád žížaly, brouky, malé myšky a má hrozně rád vajíčka, např. od ptáčků nebo od slepiček. Mezitím, co jsme si povídali různé informace o ježcích nám ježek Pepa usnul tak tvrdě, že se nám vůbec nedařilo ho probudit. I když si ho pani Kuncová vzala do ruky, vůbec nechtěl vstávat. Pani nás upozornila, že pokud se všichni úplně ztišíme, uslyšíme, jak Pepa funí. A opravdu, všichni jsme ho slyšely, jak oddychuje a funí nahlas. 🙂  Pomalu ho nakonec pani Kuncová probudila a nechala nám ho všem pohladit. Chvíli se proběhl i mezi dětmi a některé si dokonce i očichal. Paní učitelka Ráďa si ho i chvíli pochovala a pohrála si s ním. Bylo nám dokonce i přislíbeno, že by nám na jaře nějakého ježka i paní Kuncová vysadila na naší zahradě ve školce. Pokud by se nám podařilo vytvořit mu podmínky, ve kterých bude spokojený, bydlel by na naší zahradě s námi. Pak pokračovalo vyprávění o sovičkách. Děti se dozvěděli, že máme 10 druhů soviček, tolik, co máme prstíků a první sovičkou, kterou jsme uviděli, byl sýček Filípek. Děti si ho mohly pohladit a zjistit, jak heboučké má peříčka. Na hlídání ho zase dostala Ráďa, které chvíli trvalo, aby se v klidu usadil na ruku. Filípkovi se podařilo 2x Ráďu pokadit, prý bude mít štěstí. 🙂 Další sovičkou byla Terka – to byla sova pálená. Posledním zvířátkem byla poštolka Mikísek. Děti si ji také mohly pohladit a byly upozorněny, že nemá tak jemná peříčka jako sýček Filípek, protože sovy potřebují být v noci při letu co nejtišší. Za odměnu se děti mohly vyfotit se sýčkem Filípkem. Dostaly na ruku rukavici a každý měl možnost si ho podržet sám. Věříme, že si děti zapamatovaly nějaké informace o zvířátkách a budeme se těšit na další návštěvu z chovatelské stanice.

Tento čtvrtek jsme se po svačině slavnostně oblékli a šli ukázat naší besídku i kamarádkům z Medou. Ti nás přivítali s písničkami z pohádek a s koledami – krásně je při zpívání doprovázel pan Žaloudek na kytaru i na housle. Někteří z nás písničky znali a tak jsme jim pomáhali ve zpěvu. Potom přišla řada na nás, abychom předvedli, co dovedeme. Zpívali jsme anglicky i česky a ukázali plno básniček. Nakonec jsme si společně ještě zazpívali koledy. Za naše vystoupení jsme dostali sladké perníčky, my jsme do Medou zase přinesli vánoční přání s pečeným čajem naší výroby.

Co jsme ale nečekali, bylo překvapení, které si pro nás Medou přichystalo – klaun! Byl velmi legrační a my jsme se nemohli přestat smát. Nevěděl, jak si obout boty, nasazoval si je na ruce, nebo s nimi volal, nakonec i chodil po rukou. Moc jsme se nasmáli a jako poděkování jsme mu zazpívali naši novou anglickou písničku After a While a klaun zmizel. Domluvili jsme se ale, že mu nakreslíme obrázky a pošleme mu je, aby se za námi přišel podívat, klidně i do školky.

Popřáli jsme si příjemné Vánoce, moc jsme poděkovali za pozvání a už teď se těšíme na další shledání. A také na klauna! Snad ho brzy zase uvidíme. 🙂

V úterý 6. 12. 2016 jsme se vypravili s dětmi před infocentrum, kde už bylo nachystáno několik neozdobených stromečků. Sešli se děti ze všech školek a škol v Humpolci, svůj stromeček si ozdobili i naši kamarádi z Medou. Každá školka si našla svůj stromeček, na němž už jsme měli jméno školky. Pak na stromeček paní učitelka Péťa a paní učitelka Ráďa pověsili vánoční řetěz, který jsme vyrobili ze sušených vykrojených obrazců z kůry pomerančů a červených mašliček. Pak už se do práce daly děti. Každý se chopil ozdoby ze skořápky od oříšků a pověsil ji na stromeček.

Od čertíka a anděla jsme dostali každý za odměnu kousek cukroví, měli jsme pak všichni fousky od cukru. 🙂 Ale chutnalo nám. Když všichni dozdobili svoje stromečky, starší děti s panem učitelem zahrály a zazpívaly pro všechny zúčastněné krásné koledy a vánoční písně.

Pak jsme si všechny stromečky společně prohlédli a ještě jsme stihli krátkou procházku. Pak už jen hurá na oběd do školky. 🙂